První film o české hip hop scéně, aneb sleduj kompletní informace o projektu Česká Rapublika

Štítky:

Rapublika

Autor: Raek
Rubrika: Články

Přečteno: 23,881 x
Datum: 22.10.2008

Hodnocení čtenáře:

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5

Nahlásit závadu
Pošli známému
Vytiskni

Nahlásit závadu v článku:

[X]

Našli jste nefunkční videoklip? Nelze stáhnout singl z přehrávače? Odkaz v článků ke stažení mixtapu není platný? Nahlašte chybu v článku a pomozte nám tak zlepšit aktuálnost obsahu!

Zde popište nalezenou závadu, pro zaslání odpovědi zadejte svůj e-mail ...

Doporučit článek známému:

[X]

Jméno:
E-mail:
Komu:
Vzkaz, který chcete doručit známému v souvislosti s článkem ...

Pomalu ale jistě se nám kompletně rýsuje první film o českém hip hopu, který nese název Česká RAPublika. Venku jsou již základní informace a taky první singl k poslechu v podobě tracku "Kde domov můj" ve kterém uslyšíš Oriona, Huga Toxxxe, Jamese Cola a malé překvapení v podobě Hany Hegerové. Vše o filmu Česká RAPublika se dozvíš v následujících řádcích a poslech plus poster nalezneš pod článkem.

Krátký úvod: 

Orion, James Cole a Hugo Toxxx na pódiu, ale především mimo něj. Tři přední čeští rappeři, deset skladeb, deset živých – někdy i živelných – filmových situací. A v nich výřečná profesorka lingvistiky, oprsklé děti z romského ghetta v Karviné, přísná matriční úřednice, žáci základní školy na pražském Jižním městě, sám zachránce českého jazyka Josef Jungmann či „všehoschopná“ Hana Hegerová. Hip hop opouští úzké subkulturní ghetto a vydává se do světa. Orion vysvětluje lingvistce, co je to „charáč“, trojice DJů jamuje s komorním triem, James Cole se před matrikářkou vyznává z lásky k filmu Dvanáct opic a Hugo Toxxx sděluje posluchačům rádia Express, že Češi jsou vlastně v jádru metalisti. Obyvatelé České RAPubliky a republiky se ocitají pohromadě a pokoušejí se o společný „freestyle“. A protože „Hana Hegerová miluje hyphy“, vše spěje ke společné hymně.

Hlavní postavy: 

James Cole
Rapper s nadhledem. Rozesmátý český Bukowski. Přes den hraje počítačové hry a čte knihy, večer pije pivo. Mezi tím píše rýmy. Umí měnit hlasové polohy stejně jako styl rapu, je obstojně vzdělaný a má nesmírný pozorovací talent. Je si vědom toho, že žijeme v umělohmotném „světě kupního hitu“ a nijak jej také ve svých textech nešetří. Svůj rapový pseudonym si zvolil podle postavy z filmu Dvanáct opic od Terryho Gilliama. Filmový James Cole je nemocný a plný barbiturátů, rapový James Cole se prý v současném světě leckdy cítí podobně.  

Orion
Nejdéle působící místní rapper, které pamatuje úplné začátky hip hopu v Čechách. Odtud také patrně jeho přezdívka Papa Ori. Vše začalo před lety na základní škole, když „přišel kámoš s kazetou“ a na Orionovu otázku odpověděl větou: „To je rap, USA asi.“ Dovede donekonečna citovat ze starých českých veseloher, má rád pražské bary a fotbalistu Antonína Panenku. Někteří jej mají za „lopatu“, což ale znamená jediné: i „lopata“ může vtipně a někdy i velmi citlivě rýmovat.

Hugo Toxxx
Říká to o sobě sám ve svém rapu: „Hugo, musíš být hodný. Nebudu! Hugo, musíš se usmívat! Nebudu!“ Hugo Toxxx zkrátka nechce být hodný a na pódiu (i ve filmu) se stylizuje do role zlého muže. Nenávidí laskavý humor. Do místního rapu vnesl neslýchanou tvrdost, drzost a nekompromisnost, která je české lyrické tradici zcela cizí. Dovede být velmi sarkastický, s gustem si mezi lidmi dělá nepřátele, vždyť na tom, že má svůj „haters club“ si dokonce zakládá.

Stručně o historii Hip Hopu v Čechách:

Hip hop u nás pronikl do širšího veřejného povědomí až v několika posledních letech. Dostal se do televize, do rádia, na stránky časopisů, dokonce i do reklam. Vznikly první masové letní festivaly, navštěvované předními americkými rappery. Málokdo mohl v ulicích přehlédnout stále početnější zástupy pubescentů v amerických kšiltovkách a vytahaných kalhotách. To vše tu ale pochopitelně nevzniklo přes noc.

Hip hopová scéna u nás v relativní tichosti rostla už od poloviny devadesátých let, kdy ji tvořilo jen několik málo lidí, které spojovala bezvýhradná láska k americkému rapu. Až na ojedinělý komerční úspěch skupin Chaozz a Rapmasters, jež byly mezi pravověrnými vesměs terčem posměchu, se v té době vše podstatné odehrávalo v naprostém „undergroundu“. Rapovalo se o životě na ulici, neschopnosti zařadit se do systému, pomalovaných vozech metra a míru a lásce. Až do roku 2001, kdy skupina PSH vydala své album Repertoár, většina lidí nad českým rapem jen bezradně krčila rameny. Teprve zásluhou rýmů rapperů Oriona a Wladimira 518 přišli mnozí na to, že rap v češtině nutně nemusí znít křečovitě, ale že naopak může mít svůj nezaměnitelný půvab.

Od té doby uběhlo dlouhých sedm let a mnohé se změnilo. Koncertní sály se zaplnily a z rapu se pro řadu zúčastněných stalo obstojně placené zaměstnání. Přitvrdila jak muzika, tak i rýmy. Namísto libozvučných jazzových podkladů začaly ve většině skladeb znít syntetizátory, namísto pouliční lyriky zvítězila textová syrovost, místy snad až surovost. Český rap zhrubnul, ale zároveň je o něco pestřejší a vtipnější. Když v roce 2004 vydali Hugo Toxxx a James Cole ze skupiny SuperCrooo své album Toxic Funk, řada lidí jen nevěřícně kroutila hlavou nad množstvím vulgarismů a urážek. Kdo se však do celé desky (či lépe zvukového komiksu) důkladněji zaposlouchal a pochopil všechnu ironii a nadsázku, záhy na ní našel nejen množství vybroušených rýmů, ale i velmi přesný, nesmlouvavý popis mnoha moderních zhuvěřilostí.

Rozhovor s tvůrci filmu, režisérem Pavlem Abrahámem a scenáristou Tomášem Bojarem:

Co vás osobně motivovalo k natočení filmu o českém hip hopu?

Před čtyřmi lety jsme byli na výletě ve francouzském Marseille a jednoho večera jsme se šli podívat na jakýsi hip hopový koncert. Hlavní produkce skončila, klubem už zněla jen reprodukovaná hudba, když tu najednou vyskočili na pódium nějací patnáctiletí černoušci s láhvemi od Coca Coly namísto mikrofonu. Své oblíbené hvězdy dokázaly s obrovským zaujetím imitovat dlouhé desítky minut. Byla to čirá radost, radost z živého slova. My na to celou dobu hleděli s němým úžasem a v hlavě se nám od té chvíle pomalu začínalo něco rodit. Ke konečné podobě scénáře nás samozřejmě měla čekat ještě dlouhá cesta, ale onen základní pocit, z nějž film vzešel, se od té doby nezměnil. Tehdy v Marseille nám došlo, že rap, ten nízký, vysmívaný žánr, v lidech probouzí něco, co je dnes stále vzácnější: zanícení a radost ze hry. Ve filmu jsme se pak pokusili zjistit, co tato rapová hra obnáší – a to ať už ji hrají známí pražští rappeři, nebo malé děti na ulici v Karviné.

Jakou metodu natáčení jste zvolili?

Především jsme se nechtěli chytit do subkulturní pasti. Portrétovat do sebe zahleděné společenství, v němž si všichni vzájemně rozumějí a vystačí si sami se sebou, a tím takovýto stav de facto konzervovat, nás příliš nelákalo. Namísto toho jsme se snažili rappery z jejich bezpečného subkulturního ghetta vyvést a postavit je na méně jistou půdu. Obrazně řečeno, valná část filmu je založena na vzájemném potkávání obyvatel České RAPubliky s povětšinou staršími a jinak uvažujícími obyvateli České republiky, jako je třeba profesorka lingvistiky, matriční úřednice, členové komorního tria či náhodní pražští chodci. V zásadě jsme vždy vybírali lidi, které by činnost rapperů mohla nějakým způsobem zaujmout, protože se dotýká toho, čemu se sami celý život věnují – ať už je to hudba nebo mluvené slovo. Když jsme koncipovali scénář, mysleli jsme často na spisovatele Roberta Musila. Musil totiž v románu Muž bez vlastností velmi přesně popsal nedůvěru, se kterou lidé pohlížejí na jiné lidi, žijící mimo jejich vlastní okruh. Třeba fotbalista považuje klavíristu za nepochopitelnou a méněcennou bytost a platí to i naopak. My se ve filmu snažíme tomuto stavu čelit a vzájemně nesourodé světy přemosťovat. Že se to někdy daří více, někdy méně a někdy také vůbec, je v jeho průběhu celkem dobře vidět.

Jak přistupovali k vulgárnímu vyjadřování rapperů ve filmu?

Chtěli jsme, aby film rappery ukazoval autenticky a nic nepřikrášloval. To se kromě jiného týká i jejich mluvy, která řadu lidí patrně dovede spolehlivě odradit. K rapu – a to nejen tomu českému – zpravidla patří i určitá drzost, arogance a dost často i sprostota. Film nepředstírá opak, v tomto ohledu je naprosto syrový. Rozhodně v něm však nejde o programovou sprostotu. Jeho cílem není nějak prvoplánově dráždit tzv. „počestné občany“, ať už prostřednictvím vulgarismů, nebo třeba prostřednictvím znevažování státních symbolů. Jde jen a pouze o bezpodmínečnou autenticitu, přičemž dovede-li divák pochopit nadsázku, je to samozřejmě ku prospěchu. Tomu, kdo se přesto cítí uražen, odpovídáme spolu s Jaroslavem Haškem, že život není žádnou školou uhlazeného chování a každý mluví tak, jak je schopen.

Napříč filmem se objevují v podstatě jen tři hlavní rappeři. Proč se film soustředí zrovna na ně?

Název Česká RAPublika v některých lidech vzbuzuje představu, že půjde o film mapující celou místní hip hopovou scénu. Metafory však není vždy třeba brát doslova, o nic podobného totiž ve filmu nejde ani náznakem. Žádnou komplexní zprávu o stavu místní scény nepodáváme. Namísto toho se soustředíme v podstatě jen na tři rappery – Oriona ze skupiny PSH a Hugo Toxxxe a Jamese Colea ze skupiny SuperCrooo. Jejich tvorba nás zaujala více než tvorba jiných, jsou otevření a nebojí se experimentovat. Střetávají se s lidmi, se kterými by se jinak nestřetli, vrhají se do neobvyklých, někdy i celkem náročných situací, ve kterých je třeba živě a pohotově reagovat. V průběhu natáčení se ukázalo, že všechny tři hlavní postavy jsou tohoto schopny. Žádný oslavný, neproblematický medailon od natáčení nečekaly a nebály se riskovat, že se tu a tam zakoktají, a nebudou proto vypadat zdaleka tak suverénně jako na pódiu. To, že zároveň jde o patrně nejznámější a nejuznávanější české rappery, je pak spíše jen shoda okolností.

Do děje v závěru filmu aktivně vstupuje také Hana Hegerová, která s rappery dokonce nazpívá společnou skladbu. Jak celá spolupráce vznikla?

Profesorka lingvistiky Kvapilová-Brabcová si během společného sezení povšimla, že rappeři ve svých textech urážejí celou řadu lidí, zejména různé hvězdy a hvězdičky českého showbusinesu. Položila jim proto otázku, jestli si vůbec také někoho váží. Na to jí Hugo Toxxx bez jakéhokoliv váhání odpověděl, že si váží Hany Hegerové. Jelikož jsme ve scénáři uvažovali o tom, že by k určitému přemostění mohlo dojít i mezi světem rapové „kontrakultury“ a „kulturou oficiální“, vůči níž se rappeři neustále vymezují, zeptali jsme se jich, zdali by se s Hanou Hegerovou nechtěli pokusit o spolupráci. Dozvěděli jsme se, že o tom uvažovali již dříve, a protože ani Hana Hegerová nebyla proti, všichni zúčastnění se sešli na společném obědě. Tam jí rappeři vysvětlili, že by s ní rádi natočili skladbu o naší české současnosti. Upozornili ji zároveň, že pro sprosté slovo nechodí daleko, ale ona se spoluprací přesto souhlasila.

Opakovaně jste uváděli, že nechcete, aby vznikl „film o rapu“, ale by se sám „stal rapem“. Co tím myslíte?

Šlo nám o to, aby se forma co nejvíce přiblížila obsahu, a aby tak film byl rapem skutečně prodchnut, aby byl ve svém nejhlubším principu rapový. Rozhodně to neznamená, že se bude ve filmu ustavičně máchat rukama a každý titulek bude mít módní graffiti podobu. Spíše šlo o to, aby byl film stejně živý, jako je samotný rap, aby se proměňoval stejně neočekávaně jako samotný rap a aby se v něm stejně jako v rapu střídaly nízké, dekadentní polohy s těmi ušlechtilejšími. Kromě toho jsme chtěli, aby se film stejně jako rappeři čas od času nebál vykročit nejistým směrem. Právě proto jsme kromě již hotových textů ve filmu kladli určitý důraz i na tzv. „freestyle“, tedy jakousi situační rapovou improvizaci. Zejména během natáčení v Karviné se to vydařilo, a divák tak může vidět, jak z rapperů některé rýmy doslova tryskají a jakou radost to dělá nejen jim samotným, ale i jejich dětským posluchačům.

Co podle vás tedy nabízí současný český rap?

Český rap je leckdy povrchní a vyprázdněný, nicméně v něm lze také najít dosti přesný, občas až odzbrojující humor a vedle toho i různé dobré dílčí postřehy. Jak říká esejista Václav Cílek, žádné velké příběhy, žádnou Vojnu a mír od rapu čekat nelze, to spíše malé příběhy složené z rozbitých kousků. Pokud jde o rappery, které máme ve filmu, Orion výborně pracuje s jazykem a dovede být až třeskutě vtipný. Jeho texty, to je často takové rapové Hoří, má panenko. Hugo Toxxx a James Cole v sobě mají určitou tvrdost, drzost, nesmlouvavost a jakousi touhu „mluvit rovně“. Do takové té smířlivé české tradice dvakrát nezapadají, laskavý svěrákovský humor jim nahání husí kůži. Pro ně jsou příznačné ironické rýmy jako „Nemám náladu se dál zabejvat touhle planetou, žiju s Anetou“ či „Bojím se války, mám v Iráku barák.“ Celkově je snad rapperům v Čechách společná určitá hravost a nevážnost. Nebát se patosu, mluvit o závažných tématech a obracet se svým rapem třeba i k Bohu jako to dělají Poláci, to se s českým rapem příliš nerýmuje.

Jak si myslíte, že přijmou film samotní rappeři, se kterými jste točili a hip hopová scéna obecně?

Rappeři již film viděli a až na pár drobností se jim líbil. Nepůsobí sice vždy tak suverénně, jak by možná chtěli, ale když jsme jim film promítali, dost se smáli a jako celek jej přijali. Hlavně reakce Jamese Colea napovídaly, že Česká RAPublika je v první řadě komedie. Jak bude reagovat zbytek hip hopové scény, nevíme a nijak zvlášť nás to netrápí. Jak už jsme říkali, scénu jako takovou jsme mapovat nechtěli, protože nám to nepřipadalo zajímavé. Pokud si někdo bude stěžovat, že ve filmu chybí, můžeme nad tím jen pokrčit rameny.

Pavel Abrahám (1978) – režie a scénář - studoval v ateliéru konceptuální a intermediální tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na École nationale supérieure des arts décoratifs v Paříži. V letech 2006 až 2007 absolvoval stáž na pražské FAMU. Je režisérem filmů Hlavní hvězdou jsou piva (2004) a Překlad (2005).

Tomáš Bojar (1981) – scénář - studoval na Fakultě sociálních věd UK, University of Reading a Právnické fakultě UK. Je spoluautorem scénáře k filmu Hlavní hvězdou jsou piva (2004), s režisérem Ivanem Vojnárem vytvořil námět a scénář k filmu Cinematerapie (ve výrobě, 2009). 

Zde zadejte kontakt v podobě e-mailu, icq nebo telefonního čísla:

Zde zadejte text:

První film o české hip hop scéně, aneb sleduj kompletní informace o projektu Česká Rapublika

K článku komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé. Pokud mezi ně patříte přihlásit se můžete zde.

Nejste-li registrován, zaregistrujte se zde.

Reklama: