Dnes je to dvaadvacet let od chvíle, kdy Royce da 5’9” pustil do světa svůj nejtemnější projekt Death Is Certain
Dnes je to přesně 22 let, co Royce da 5’9” vypustil do světa svůj druhý studiový projekt Death Is Certain – album, které zní jako kdyby ho nahrál člověk, co má v jedné ruce pero, v druhé láhev a v hlavě víc démonů než Detroit zimních dnů. A přesto (nebo právě proto) se z něj stala jedna z nejrespektovanějších desek jeho kariéry.
Death Is Certain vyšlo 24. února 2004 pod Koch Records a vznikalo mezi prosincem 2002 a lednem 2004 v několika detroitských studiích. Hlavní zvukovou stopu mu vtiskl Carlos “6 July” Broady z týmu The Hitmen, ale přispěli i další producenti včetně DJ Premiera, který dodal singl “Hip Hop”.
Royce byl tehdy uprostřed beefu s D12, bojoval s depresí a podle vlastních slov byl „super drunk“. Výsledek? Deska, která je syrová, temná a upřímná až na kost. Neplánoval koncept, neřešil lyrické finesy – prostě psal, co mu teklo z hlavy. Šest tracků vzniklo během pár dnů, zatímco jeho tým šel do strip klubu a on zůstal ve studiu psát. Rapová verze „zůstaň doma a pracuj na sobě“.
Ačkoliv album vzniklo v chaosu, kritici ho přijali s respektem. Mnozí ho dodnes považují za Royceovo nejsilnější dílo. V textech je slyšet vliv 2Paca i Biggieho, ale hlavně Royce samotný – zranitelný, naštvaný, upřímný. Deska se dostala na 161. místo Billboard 200 a na 39. příčku R&B/Hip-Hop žebříčku, což je slušný výkon na album, které zní jako terapeutická seance nahraná na mikrofon.
Zajímavé je, že Royce se k Death Is Certain už nevrací. Říká, že ho to vrací „do temného místa a temného času“. Přesto si váží toho, co mu proces tvorby dal – naučil ho být upřímný, autentický a nebát se otevřít. Jak sám říká: „Většinu věcí, co vím teď, jsem se naučil tím, že jsem dělal chyby.“
Dnes, po dvaadvaceti letech, je Death Is Certain pořád jedním z nejdrsnějších a nejupřímnějších projektů, jaké kdy Detroit vyplivl. Je to album, které možná Royce nechce slyšet, ale fanoušci ho slyšet potřebují. Připomíná, že rap není jen o punchlines a bangers, ale i o tom, když se umělec odváží otevřít rány, které ještě nezaschly.
