Dnes je to 21 let od chvíle, kdy C‑Murder natočil album přes mříže a právníkův diktafon
Dnes má narozeniny jeden z nejdrsnějších a nejautentičtějších rapových projektů, jaké kdy vyšly z amerického Jihu. The Truest Shit I Ever Said, páté sólové album C‑Murdera, vyšlo 22. března 2005 a už samotný vznik je rapová legenda. Nahráno ve vězení, během návštěvních hodin, na ruční rekordér od právníka. Žádné studio, žádné pohodlí, jen syrová realita, která se nedá napodobit ani nejdražší produkcí.
Úvod alba tě vtáhne rovnou do příběhu – místo klasického intro tracku slyšíš hlasy rodiny a přátel, kteří mluví o jeho uvěznění. Je to jako otevřít dopis z cely, který ti někdo poslal přímo do sluchátek. A když se album uzavírá, přichází dojemná pocta zavražděnému Soulja Slimovi, jehož duch je přítomný i v tracku Holla at Me.
Na desce se objevil i další uvězněný rapper, Mac, který hostuje na Camouflage & Murder – oba dva rapují z míst, kde většina rapperů jen předstírá, že byla. A když C‑Murder přetočí Akonův hit Locked Up do vlastní verze Won’t Let Me Out, celé to dostane ještě temnější a osobnější nádech.
Přestože album vznikalo v extrémních podmínkách, dokázalo prorazit díky singlu My Life a nečekaně úspěšnému bangeru Y’all Heard of Me s B.G. Kritici tehdy ocenili, že C‑Murder přinesl zpět atmosféru staré školy jižanského gangsta rapu – syntetické beaty, syrové příběhy, žádné filtry, žádné pozlátko. Vibe to vystihl přesně: album je možná drsné a neuhlazené, ale zachycuje tu pravou louisianskou ulici. RapReviews dokonce nazval projekt možná jeho nejlepším.
Dnes, po 21 letech, album pořád stojí jako monument toho, co znamená rapovat pravdu, i když ti svět zavře dveře. Je to deska, která nehraje na image – ona je image. Je to zvuk člověka, který neměl nic než hlas, odvahu a diktafon.
A to je možná ten nejtruest shit, co kdy řekl.
