Album HELLO NASTY od BEASTIE BOYS dnes slaví 27 let – Hudební manifest konce 90. let

Když Beastie Boys v roce 1998 vydali své páté studiové album Hello Nasty, svět hip hopu stál na prahu nové éry. Po čtyřech letech od experimentálního Ill Communication se trio z New Yorku vrátilo s deskou, která se okamžitě dostala na vrchol žebříčku Billboard 200 a za první týden prodala přes 681 000 kopií. Byla to exploze zvuků, stylů a nápadů, která ukázala, že Beastie Boys nejsou jen ikonami party kultury, ale také vážnými inovátory.

Zásadní změnou na albu byl příchod DJ Mix Master Mika, vítěze DMC šampionátu, jehož škrábání a beatové vrstvy dodaly desce nový puls. Skupina zároveň naposledy spolupracovala s perkusistou Ericem Bobem a externími spoluproducenty, což uzavřelo jednu etapu jejich tvorby. Na některých skladbách se objevili pozoruhodní hosté – například Miho Hatori (Cibo Matto) ve skladbě I Don’t Know nebo dubová legenda Lee „Scratch“ Perry v Dr. Lee, PhD.

Přestože se Hello Nasty vyznačuje žánrovou rozmanitostí, od elektroniky přes jazz až po čistý hip hop, není to deska bez konceptu. Naopak je to hudební laboratoř, jak ji popsal Mike D: „Všechno, co slyšíte, jsou zvuky, se kterými jsme si hráli. Byli jsme odtrženi od světa, jako bychom byli v podzemí.“ A právě tato izolovanost dala vzniknout něčemu výjimečnému.

Kritici přijali album s otevřenou náručí. Britský deník The Guardian ho označil za „dokonalý party soundtrack“, zatímco AllMusic vyzdvihl přínos Mix Master Mika a přirovnal zvuk desky k futuristickému funku osmdesátých let. A přestože někteří komentovali, že závěr alba působí nevyváženě, nikdo nepochyboval o jeho významu.

Dnes, více než dvě dekády po vydání, zůstává Hello Nasty důkazem, že Beastie Boys dokázali být současně hraví, vážní a naprosto originální. Je to album, které nejen že definovalo konec devadesátých let, ale stále působí svěže, jako by nám každý jeho beat připomínal, že hudba má sílu vyvolat chaos i nostalgii zároveň.