Dnes je tomu 25 let, co Fredro Starr přepsal svůj příběh mimo Onyx a vydal album Firestarr

Dnes je to přesně čtvrt století, co Fredro Starr – drsný hlas Onyxu, mistr grimace a člověk, který uměl vyštěknout rým ostřeji než břitva – vypustil do světa své první sólové album Firestarr. Psal se 13. únor 2001, doba, kdy hiphop ještě voněl po kazetách, Timberlandech a poctivém potu studií. A Fredro se rozhodl, že už nechce být jen částí smečky. Chtěl ukázat, že umí štěkat i sám.

Po odchodu z Def Jamu sbalil kufry, opustil New York a zamířil do Los Angeles. Tam potkal Omara „Iceman“ Sharifa a společně vymysleli plán: sólovka na nezávislém labelu Koch Records. Žádné velké pozlátko, žádné milionové rozpočty – jen hlad, energie a chuť dokázat, že Fredro není jen tvář Onyxu, ale samostatná bestie.

Album vznikalo mezi lety 1999 a 2000 v hollywoodském OPM Studiu. A i když to byla sólovka, Fredro rozhodně nebyl sám. Na desce se objevili Outlawz, Sticky Fingaz, X1, Ice‑T, Capone‑N‑Noreaga, Cuban Link, Aaron Hall a další. Prostě lineup, který by dneska dal dohromady jen člověk s hodně dobrým telefonním seznamem a ještě lepší pověstí.

Firestarr nakonec přistál na 76. místě Billboardu 200, osmnáctce R&B/Hip Hop žebříčku a dokonce druhém místě mezi nezávislými deskami. Na nezávislou sólovku? Solidní nálet. A hlavně důkaz, že Fredro dokáže stát na vlastních nohách i když ty nohy dupou do beatů tvrději než newyorský metronom.

Kritika byla tehdy rozpačitá, ale většinou férová. AllMusic ocenil energii a tvrdé tracky jako „Thug Warz“, RapReviews zase vyzdvihoval osobnější momenty typu „What If“. HipHopDX si rýpl do nevyrovnaných hostovaček a Laut.de si postěžoval na syntetické beaty, ale i oni museli uznat, že Fredro má pořád charisma, které se nedá koupit ani vyrobit.

Dnes, po 25 letech, album působí jako časová kapsle. Připomíná dobu, kdy rap byl syrový, neuhlazený a upřímný. Kdy se beaty dělaly proto, aby rozhýbaly krk, ne algoritmus. A kdy Fredro Starr stál ve studiu, pot na čele, a říkal si: „Teď je řada na mně.“