„Pirátské stanice se nabourávají do éteru a undergroundová hudba zní ulicemi Londýna“
„Hudební piráti“ odstartovali v Británii hudební revoluci a vytvořili specifickou kulturu.
Můžeme říct, že v Londýnské hudbě nastává revoluce. Založit si rozhlasovou stanici vlastně nebylo až tak složité. Vybavení se buď vyrobilo, někde našlo a poté už stačilo jen najít vhodnou střechu na kterou se umístil vysílač. Malé FM stanice měli dosah až několik kilometrů, záleželo jen na poloze vysílače. Není asi potřeba psát, že se jednalo o trestnou činnost. Studia často měnila svojí polohu a vysílače se přemísťovali. Jednoduše to byla hra na kočku a myš se slušnou porcí adrenalinu.
Když policie odhalila pirátské studio, jednoduše se přemístilo a druhý den se vysílalo z jiného. V Británii se kolem ilegálních stanic začala tvořit specifická kultura, kde samozřejmě nechyběla rivalita. Když skupina zjistila, že v jejich čtvrti začala vysílat jiná skupina, sebralo se nářadí a šlo se konkurenční vysílač nemilosrdně odpojit. Paranoia a pocit neustálého nebezpečí se výrazně zapsali do dějin pirátských rádií. Track DTI od Skepty mluví za vše. Pro zajímavost, ve Velké Británií fungovalo v roce 2000 celkem 150 pirátských rádií.
Pirátská rádia = celostátní problém, který vedl ke vzniku speciální policejní jednotky (DTI), která měla za úkol pirátská rádia zničit. Válka byla na světě. Na DVD Lord Of The Deck II najdeme scénku na které se policejní jednotka DTI snaží odpojit jednu z pirátských stanic. To se ovšem nelíbí na ulici stojící skupince posluchačů, kteří se nechtějí své oblíbené stanice za žádnou cenu vzdát a pomocí mobilních telefonů svolávají své kamarády a snaží se vypnutí stanice zabránit. Nakonec úspěšně. U „hudebních pirátů“ nešlo v první řadě ani tak o politiku, ale o to být slyšet, být akceptován a respektován.
I provoz takové jedné pirátské stanice stál nějaké peníze, proto skupiny začali během vysílání využívat reklamy. Jak jinak totiž mohli vydělávat na provoz své stanice než na mejdanech. Na některých stanicích si DJs a MCs museli dokonce za svůj čas platit. Proto od roku 1990 začal platit nový zákon, který zakazoval pirátským stanicím pouštět jakoukoliv reklamu během vysílání, jinak jim hrozila mastná pokuta. Přesto pirátské stanice pomohly změnit věci k lepšímu a i díky nim založilo rádio BBC pořad Radio One, ve kterém dostávali svůj prostor DJové ze zrušených stanic.
Psal se rok 1985 a v Londýně vzniká známé Kiss FM na kterém měli svojí show osobnosti jako například legenda Tim Westwood. Bohužel i Kiss FM se stalo obětí masivní války s policií. Jedinou možností, jak se vyhnout problémům se zákonem bylo získání oficiální licence, kterou nakonec Kiss FM dostalo. Podobně na tom bylo i nejznámější pirátské rádio – Rinse FM, které získalo licenci v polovině roku 2010. Málo kdo asi ví, že Rinse FM založil v roce 1996 tehdy šestnáctiletý DJ a producent Geeneus. Rinse se brzy stalo největším a nejdůležitějším ambasadorem Grimu, Dubstepu i UK Funky i když po částečném přesunu na internet trochu ztratilo tu nálepku pirátského rádia bojujícího s úřady. To nic nemění na tom, že dnes se jedná o jedno z nejposlouchanějších rádií mladou generací po celém světě.
Každý fanoušek Britské undergroundové hudby by měl být dnes „pirátům“ vděčný, bez nich bychom totiž neznali grime a další žánry a kdo ví, jestli by vůbec vznikly skupiny Roll Deep, Boy Better Know (BBK), Nasty Crew a další.
Zdroj: Hudba Ohně
