Vibe z devadesátek, co nerezne: Album Don’t Sweat the Technique slaví 33 let od svého vydání
V roce ’92, kdy v New Yorku bzučely bedny a ulice mluvily do beatů, přišlo poslední album od dua, co nastavilo level – Eric B. & Rakim. A dnes, o 33 let později, Don’t Sweat the Technique pořád drží váhu jako první den.
Rakim tu zní ostře, jak kdyby beat byl ring a on šel s pravdou rovnou na bradu. Žádný oklik – jen fakta, vědomí a bars, co se neztrácej s věkem. Eric B. dodal produkci, co šlape v jazzu, soulu i funku – ale všechno to má dráp. Nahrávalo se ve Hit Factory, ale výsledek je spíš street než studio.
Skladby jako “Know the Ledge”, “Casualties of War” nebo titulní “Don’t Sweat the Technique” ukazujou, že tenhle rap není jen o stylu, ale i o obsahu. Mluví se tu o válce, PTSD, ulici, víře – nic pro měkký sluch. „What’s Going On“ se ptá na crack, brutalitu, realitu devadesátek. A když Rakim vypráví o ztraceným dealerovi? To cítíš každý slovo.
Kritici? Ti mohli jen přikývnout. Žádná „nice flow“, ale spíš „pořádná výpověď s charakterem“. Rolling Stone, Washington Post, Q Magazine – všichni poznali, že tohle není jen album, je to dokument doby se samplama místo archivů.
A i když to bylo poslední album týhle dvojice, Don’t Sweat the Technique pořád běží jak dobře složenej verš – bez zbytečný omáčky, čistá forma, která nepodléhá módám.
33 let a pořád to duní. Neztrácí dech. Jen připomíná, že když máš techniku, není třeba se potit.
