Hip Hop Magazín

Hudba Rozhovory

“Většina současných mcs jsou podlézavci, Okamura mcs” říká Stanley Kuffenheim aka James Cole v novém rozhovoru

31.7.2018

“Většina současných mcs jsou podlézavci, Okamura mcs” říká Stanley Kuffenheim aka James Cole v novém rozhovoru

Ahoj, Jamesi, děkujeme že sis udělal čas na rozhovor pro naše čtenáře a v první řadě bychom chtěli vyzdvihnout tvou novou desku Stanley Kuffenheim, která nás hned na první poslech velmi oslovila, přináší čerstvou vodu do toho našeho zakaleného rybníku a je poznat, že sis vyhrál s detaily. Mohl bys nám úvodem desku trochu přiblížit? Jak dlouho jsi na ní pracoval, kterou píseň sis zatím nejvíce oblíbil, co bylo hnacím motorem při její tvorbě?

J: Ahoj. Děkuji. Trvala mi asi rok, ale ve finále to byla otázka tří intenzivních měsíců. Zkusil jsem tentokrát nový přístup – všechny skladby jsem narapoval do jiného beatu, než je ve finální verzi. Vlastně jsem dělal remixy podle vokálů. Je to deska remixů bez originálů. Je to legrační, ale na počátku stály neutracené peníze od sponzora. Natočil jsem věc Stanley Kuffenheim v květnu 2017 a chtěl udělat klip, abych je utratil a neporušil smlouvu. To mi dalo podnět k přehodnocení dosavadní kariéry a desku jsem dělal ve finále na protest proti sobě a celé téhle debilní mašinérii.


Kdo se zaposlouchá do nového alba pozorně, neunikne mu, že je to svým způsobem tvůj očistec, jakási zpověď nebo terapie. Pochopili jsme to správně? Je album rekapitulací a tlustou čárou za určitou etapou tvého života?

J: Ano. Je to stylizovaný očistec rapového alter ega. Jedna postava nahrazuje druhou. V určitém smyslu je to zároveň asi nejosobnější a nejbiografičtější album.  

 

 

Na albu zmiňuješ, že jsi svou božskou flow v minulosti prodal spolupracím, kterých lituješ, nebo do kterých bys už nešel. Pravděpodobně nám asi nebudeš vyjmenovávat konkrétní příklady, tak to spíš otočím, je na naší scéně v roce 2018 vůbec ještě někdo krom Huga, s kým by ses nebránil natočit feat?

J: Nenávidím politicky motivovaný rapový featuring, vypočítavou hostovačku, takové to malé prcáníčko. Rapeři mají náturu malých cour. Tetelí se po pozornosti a žijou skrze zpětnou vazbu. Touží po uznání ostatních z branže. Potřebují pohladit a pochválit sloku. Mně už je to dneska jedno. Nechci dělat s nikým, koho si hudebně nevážím a vážím si málokoho. Většina současných mcs jsou podlézavci, Okamura mcs. Huga si vážím za jeho sebevražednou skálopevnost. Má vizi, kterou bude naplňovat i kdyby nebyla na světě živá duše. Tomu se říká láska a odevzdanost. Chci dělat s muzikanty a autentickými umělci, jako je třeba Sifon, nezajímají mě přestárlé zastydlé děti a patlalové. MC, který mi několikrát zastavil čas a donutil mě poslouchat, je třeba Boy Wonder. Nechápu ale jeho účinkování v tom ensámblu. Jak může být takto talentovaný a zajímavý člověk zarovnán do stejné úrovně jako je třeba Paulie Garand, což je pro mě představitel toho nejubožejšího, co může český rap nabídnout? Takových věcí se tu děje příliš mnoho a všude. Potenciálně zajímavé entity jsou někam zahoblovány, aby daly pokoj a sloužily jako tichá podpora pro prezentaci vaty.  

 

 

Teď k samotnému Stanley Kuffenheimovi, tvému novému alter egu. Jak jsi na to jméno přišel a co udělal Stanley s Jamesem Colem? Je to záležitost pouze této konkrétní desky, nebo se s Kuffiem budeme potkávat i v budoucnu častěji než s Colem?

J: Jméno ke mně přišlo, podobně třeba jako název skladby Peperi. Cole byl nahrazen a upgradován. Nevím, co bude dál, zatím je moc brzy.  

Na desce ses opřel do několika interpretů, pokud sem dobře poslouchal, tak si zmínil Spirita, Trafika, Lipa, Garanda a nepřímo i samotný BiggBoss. Sice se nejedná přímo o diss, ale i tak jsi daleko konkrétnější něž ostatní rappeři, což máme my posluchači rádi. Je to tak, že jsi měl potřebu mluvit konkrétně, nebo je to zároveň i pokus o vyprovokování druhé strany ke konfrontaci?

J: Stanley Osciluje mezi destrukcí a transcendencí lásky (obal – maska boha Tezcatlipoca, boha ničení, třímajícího květinu). Na desce není žádný vážný útok, jsou to legrační políčky.

 

 

S předchozí otázkou souvisí také tvé opovržení vůči prodejností populárních rapperů, kteří se na billboardech prodávají jako kus zboží, což je v rozporu s původní myšlenkou rapu a v poslední době jsou to zejména energetické nápoje, které nám tito rappeři vnucují. Vadí ti ta komercionalizace jako taková nebo i skutečnost, že je podporován produkt, který je nezdravý?

J: Sám jsem většinu života strávil jako prodejná štětka, takže je to v první řadě válka proti mně samému. Zvedá se mi žaludek, když sleduji, kam rapová „kultura“ zašla. Lidi ze scény již v mnoha případech nejde oddělit a rozeznat od bloggerů a youtuberů, kteří nabízí své papundeklové ksichty jako výkladní skříně pro produkty z nákupních center. Jsou prodlouženou rukou marketingových oddělení korporátních firem a pomáhají jim pronikat do míst, kam je zdravý instinkt nedůvěry nepouští – do uzavřené chráněné kultury, do soukromého prostoru svébytného životního náboje. Videoklip nebude brzo možné rozeznat od reklamy. Pro mě je umění – a rap považuji za umění – v první řadě silou odporu, rezistence, momentem svobody. Jsem zde se svou imaginací a kreativitou, kterou nenechávám ničím spoutat a tím pádem je mé gesto i politické – naserte si, toto je moje umění a prostor, kde nechci mít ničí špinavé pracky, mé umění je určené mému Bohu, což lze také číst jako tomu nejpřísnějšímu divákovi, co v sobě mám, tomu největšímu fanouškovi, co mám. Lidé ze scény přejali marketingové strategie prodeje zboží a aplikovali je na svou hudbu a potažmo celé své životy. Již není rozdíl mezi rohlíkem a novou skladbou. Za všechny Blakkwood – to je továrna na zábavný životní styl, celá instituce. Můžete se u nich obléknout, dají vám najíst a napít, uspořádají vám festival a dostanete i pár rad do života, něco na způsob filosofie nebo ideologie, která se trousí skrze příspěvky na sociálních sítích. Zabaví vás a pomohou vám žít. Nebude trvat dlouho a Fosco bude nabízet on-line psychologické poradenství. Mezitím kamera naoko proniká (byla vpuštěna a chtěna) do soukromí a vy můžete sledovat, jak se v ložnici vybaluje nové krajkové spodní prádlo nebo být se svým miláčkem během svátků a sledovat jeho výběr produktů a postojů. Hranice zpěvák, umělec/ youtuber, blogger / podomní prodejce zmizela. Už je jen plná hrůza výprodeje. Máte jen jednu zmatenou nezastavitelnou entitu, která se na vás sápe, protože to funguje a nese výsledky (rozuměj: zarábá). Již jsme pochopili podstatu amerického snu – úspěch světí prostředky. Je jedno jak, hlavně že. Aby se úspěch vyhnul nejednoznačnosti, měří se Pravdou – Penězmi. Trump jako prezident.  

 

Deska je obsahově svým způsobem generační výpovědí muže středního věku, který už má srovnané hodnoty a třeba já osobně jsem se ve spoustě textů našel, což je dáno i tím, že jsem stejný ročník jako ty. Myslíš že může album oslovit i mladé posluchače, kteří se k rapu dostávají spíše přes novou vlnu? Jak vlastně ty vnímáš novou vlnu, která k nám postupně ze zámoří přichází?

J: Vnímám velké osvobození, co se zvuku týče. Rap zní nyní opravdu šťavnatě a bohatě. Posluchač má na výběr jako nikdy předtím – najde jakoukoliv příchuť a další stále vznikají. Rapově jsem daleko větší konzerva a pořád tíhnu ke srozumitelnému tradičnímu projevu, nikdy jsem do mumble projevu plně neproniknul, a ani se o to moc nesnažil. Celkově mi ale přijde mi, že spoustu současného rapu neslouží aktivním životním silám, glorifikuje se jakési vakuum, do kterého vstupují izolované předměty zbavené kontextu – žijeme ve věku prdele. Prdel zbavená své vazby na zbytek těla ožívá svým vlastním životem, již není částí, ale absolutnem, roztahuje svoje twerkující půlky a vypadávají z ní rytmy a auta a prášky proti bolesti.

 

 

Krom výroby nové desky ses v poslední době věnoval také fotografické koláži a dokonce máš za sebou i výstavu. Vnímáš to jako dočasnou etapu tvého uměleckého portfolia, nebo se tomu plánuješ do budoucna věnovat více a třeba se postupně i přeprioritizovat?

J: S obrazovostí – fotografie, koláže – jsem začal pracovat primárně, abych se zbavil sebe a svého nekonečného vyslovování. Ve svojí muzice jsem ten hlavní pojící prvek, pronásleduje tě můj hlas, pořád tam vězí kus z mého těla. Když se díváš na mou koláž, nikde tam nejsem vidět a to je mi moc příjemné. Věnuji se něčemu, co ve mně nevězí, na rozdíl od písně.

Jediný feat na tvé nové desce je s Hugem, který společně s obnovením společných koncertů vzkřísil naději na nový projekt Supercrooo. Desku máš hotovou, nadešel konečně ten moment, po kterém volá tisíce příznivců Supercrooo z celého Česka i Slovenska?

J: Pokud se tak stane, vtrhneme na scénu jako uragán a nebude to ohlášeno v rozhovoru!

 

Děkujeme za rozhovor!

 


    Written by:



    Leave a comment

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *